Dobry den,
resime v rodine dluhy, ktere vznikly v ramci rodinne firmy. Jeden z jednatelu odmita uznat spatnost svych rozhodnuti a jit do oddluzeni. Druhy jednatel by si chtel podat zadost o oddluzeni jako fyzicka osoba, ale neni si jistej, jak postupovat, vzhledem k § 389 insolvencniho zakona. Jako fyzicka osoba – jednatel – rucil za bankovni uver firmy smenkou. Jedna se v jeho pripade o dluhy z podnikani?
Cast dluhu byla splacena firmou prodejem firemni nemovitosti, zbyla dluzni castka byla napsana na smenku a je vymahana po jednateli jako po fyzicke osobe. Z podnikani (z s.r.o) ma jednatel jenom tento jeden dluh, zbyle dluhy ma jako fyzicka osoba.
Na internetu jsem cetla, ze o tom, jestli se jedna o dluh z podnikani, nebo ne, rozhoduje soud. Ve ktere fazi zadosti o oddluzeni fyzicke osoby toto rozhodnuti probehne? Je to pred nebo po rozhodnutim o upadku?
§ 389 (2) Dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže
a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde; platí, že věřitel souhlasí, pokud nejpozději spolu s přihláškou své pohledávky výslovně nesdělí, že s řešením úpadku oddlužením nesouhlasí, a toto své stanovisko odůvodní, nebo
b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo
c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.
Pokud veritele nesouhlasi a nejsou zajisteni, je teda jedina moznost, jak se oddluzit z dluhu z podnikani, likvidace obchodni spolecnosti? Neni mi jasny, jak rozumet odstavci 2b tohoto paragrafu.
Taky mi neni jasna definice zajisteneho veritele. Veritele meli zastavu na nemovitosti, nemovitost byla prodana, ale jeji hodnota nebyla postacujici. Jedna se v tomto pripade o zajistene, nebo nezajistene veritele?
Nasla jsem knizku Likvidace obchodnych spolecnosti: https://www.knihydobrovsky.cz/kniha/likvidace-obchodnich-spolecnosti-2017-52036369 , kde se pise, ze soud muze naridit likvidaci obchodni spolecnosti, ktera nevykazuje zadnou cinnost a neplni svoje povinnosti (jako podavani vyrocnich zprav). Likvidatorem je pak vetsinou jmenovan nektery z insolvencnich spravcu daneho soudu. Pokud je tato neaktivni obchodni spolecnost v upadku, likvidator poda na spolecnost insolvencni navrh, ale doporuci jeho zamitnuti pro nemajetnost spolecnosti.
Mluvi odstavec 2b z § 389 insolvencniho zakona o teto situaci? Musi likvidace probehnout pred podanim zadosti o oddluzeni fyzicke osoby (jednatele)? Bylo by resenim, kdyby jednatel snazici se oddluzeni podal navrh na likvidaci spolecnosti hned ted?
Aktualne je dluznik v situaci, kdy mesicne plati neprednostne srazky. Radi bychom predesli situaci, kdy podame insolvencni navrh na spolecnika/jednatele, a pak budeme nekolik let cekat na likvidaci a vymaz obchodni spolecnosti z rejstriku, s tim, ze v teto dobe by uz dluznik platil prednostni srazky v ramci soudniho prezkoumavani insolvencniho navrhu. Nebo-li, nechceme aby se standardni lhuta mezi podanim a schvalenim insolvencniho navrhu protahla ze 4-6 mesicu na nekolik let.
Existuje nejaka metodika, jak v obdobnych pripadech postupovat?
JUDr. Pavel Berger Personál odpověděl před 5 měsíců
Vážení,
předně je třeba upozornit na to, že Poradna ASIS je určena zejména na poradenství ve věci úpadku fyzických osob a jeho řešení oddlužením. V těchto mezích rovněž uvádím odpověď níže.
Jednak je třeba vzít v potaz právní formu předmětné obchodní korporace. Uvádíte, že jde o jednatele a tedy s.r.o. podle § 132 a násl. zákona o obchodních korporacích („ZOK“). V takovém případě klasicky společníci za dluhy právnické osoby neručí, nicméně došlo-li k zajištění dluhu společnosti směnkou, tak samozřejmě jde z pohledu věřitele o uspokojení ze zajištění, nemusí však ještě jít o dluh z podnikání. Podle občanského zákoníku jednatel nemusí být podnikatelem (ale může). Definici podnikatele naleznete v § 420 občanského zákoníku („OZ“). Jednatel jako takový však je spíše než podnikatelem zástupcem právnické osoby (podnikatele) sui generis a tedy za tuto právnickou osobu jedná.
Pokud je živnostníkem, pak je pan jednatel jednoznačně podnikatelem (§ 421 odst. 1 a 2 občanského zákoníku) stejně, jako v případě že naplňuje podmínky § 420 OZ. V takovém případě pak půjde o dluh z podnikání. To musí být postaveno najisto již v době, než soud o úpadku rozhodne, neboť rozhodnutí o úpadku a případně povolení oddlužení se činí ve světle snahy maximálního uspokojení všech dlužníkových věřitelů.
Likvidace obchodní společnosti ve smyslu § 187 a násl. OZ by pak řešila dluhy této právnické osoby nikoliv však osoby fyzické.
Ust. § 389 odst. 2 insolvenčního zákona („InsZ“) pak je třeba interpretovat ve světle právě uvedeného: pokud věřitel vlastnící za dlužníkem pohledávku z jeho podnikání souhlasit nebude, není možné řešit úpadek dlužníka oddlužením. Zajištěný věřitel je takový, jehož dluh je zajištěn například zástavním právem na nemovité věci, zadržovacím právem a podobně – jde o věřitele, jejichž pohledávky jsou zajištěny nějakou majetkovou hodnotou z aktiv dlužníka - § 2 písm. g) InsZ. Takový věřitel se v oddlužení uspokojuje z předmětu zajištění (například z výtěžku z prodeje nemovitosti), více než činí hodnota předmětu zajištění však takový věřitel nedostane. Zákon však ručitelské prohlášení v taxativním výčtu nezmiňuje a o zajištěného věřitele v jiných případech, než zákonem uvedených, tedy nepůjde.
Likvidace a vypořádání dluhů právnické osoby – zvláště jedná-li se o korporaci kapitálového typu (s.r.o./a.s.), jejíž dluhy a majetek jsou nezávislé na osobách společníků, pak není podmínkou pro úspěšné oddlužení ani společníků ani jednatele takové právnické osoby. Právě naopak, osoba jednatele je v případě svého úpadku vyloučena z možnosti být členem voleného orgánu obchodní korporace podle § 46 odst. 2 ZOK ve spojení s § 190 odst. 2 písm. c) ZOK.
Dále je třeba upozornit, že právnická osoba – potažmo jednatel, má povinnost podat na sebe (jako právnickou osobu) insolvenční návrh, stejně tak má tuto povinnost fyzická osoba – podnikatel, a to bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku (podle § 98 odst. 1 InsZ).
Co se týče doby, než bude rozhodnutí ve věci vydáno, insolvenční soud postupuje bez zbytečného odkladu podle § 134 InsZ a v zásadě procesně reaguje poměrně svižným tempem.
S pozdravem
JUDr. Pavel BERGER, advokát a insolvenční správce